Dnes mě přepadla nějaká nostalgická nálada.
Mám velké štěstí, že se mi plní sny...
Před osmi roky jsem poznala toho nejlepšího mužského na světě (teda pro mne).
Dnes mě opět přesvědčil o tom, jak pozorný a empatický umí být.
Před rokem jsme se dočkali naší vysněné staré chaloupky. Postavil ji ještě můj dědeček s babičkou. Našla jsem nějaké staré poznámky a dopisy a obdivuju je, jak to za války dokázali. Jak těžké bylo sehnat materiál! Můj dědeček byl zedník a domek je jeho vlastnoruční dílo.
Začali jsme zkrášlovat i zahradu a já si jako správný staromilec zařizuji interiér.
Některé věci jsem překvapivě našla zastrčené ve špajzu.
Třeba krásnou těžkou modrou mísu na nožce.
Na půdičce jsem objevila asi demižony, větší a menší. Použila jsem jeden k ozdobě kuchyně.
Druhý ještě čeká na pořádnou očistu a využití.
Obrázek nad klíckou jsem vyšívala strašně moc dávno. A teď se hodí.
Některé věci jsem dostala od známých, kteří vědí o mé ... ehm ... úchylce - lásce ke starým věcem.
Třeba kříž ...
... ať nás chrání ...
Obrázek je opět po babičce, návštěva ze Svaté hory.
Taky staré necky se budou hodit, nafotím je, až do nich zasadím možná kytky.
Zahrada čeká, až ji osadím všemožnými kytičkami a můj drahý mi připravil krásné záhony.
Bude na nich něco na mlsání a do kuchyně.
Všem budu vděčná za nějaký nápad na tradiční babičkovské kytičky, které bych mohla do zahrady dát. Aby vydržely mou amatérskou péči.
Také bylinky se budou hodit pro naše mlsné jazýčky.
Zatím mi od loňska vydržela pažitka, libeček, dobromysl.
Mějte krásné velikonoční pondělí.
Tina
