Dobrý večer všem!
Dnes jsem byla na sobotním výletě. Byli jsme v Rakousku v Mauthausenu. V koncentračním táboře, kde byl vězněn dědeček mého tatínka a kde zahynul jeden z mých příbuzných, když mu bylo jen 16 let.
Nevím, jak mám popsat pocity, které ve mně vyvolala návštěva tak krutého a nelidského zařízení, jakým koncentrační tábor jistě je.
Prošli jsme i schody smrti, po kterých vězni nosili těžké kameny na svých zádech do úplného vyčerpání.
Nebudu popisovat všechno, co je tam k vidění. Fotky a podrobný popis tábora i zacházení s vězni můžete najít na různých webových stránkách. Já sem fotky vkládat nebudu, protože by to nebyl příjemný pohled.
Jen pro zajímavost - našla jsem zde i pamětní destičku pana Hašlera. Ano, skladatele, který napsal spoustu známých českých písniček.
Vím, že tohle není veselé téma, ale myslím, že i o takových věcech bych měla napsat.
A můžeme jen doufat, že se podobné věci nebudou už nikdy opakovat!
Krásný večer!
Vaše Tina
Milá Martinko, máš naprosto pravdu, nikdy nesmíme zapomenout a už nikdy by se nic takového nemělo nikde opakovat. K návštěvě takového místa je potřeba dávka osobní statečnosti. Na mě, ne, myslím, že na všechny to působí i po těch letech velmi silně.
OdpovědětVymazatPřeju pohodový večer a zdravím, Helena
Marti,moc zajímavý článek.Úplně chápu tvé pocity,také jsem byla na podobném místě-v Osvětimi a byl to opravdu velice silný zážitek,cítila jsem obrovskou pokoru k životu a samozřejmě odevšad čišely ty hrůzy a utrpení lidí,kteří si tím prošli.Já mám v plánu se jednou na toto místo vrátit i s dětmi(samozřejmě až budou větší)-aby pochopili a věděli.Zdraví Radka
OdpovědětVymazat